Požadavky na zábradlí

Základním normovým dokumentem pro požadavky na zábradlí se sklem je norma ČSN 743305 Ochranná zábradlí. Norma stanovuje technické požadavky pro navrhování ochranných zábradlí, jejich výšku a provedení. V její příloze jsou pak obecná pravidla pro posuzování výplně zábradlí ze skla bočním nárazem.

Norma ČSN 743305 dokonce doporučuje tloušťku skla podle druhu zábradlí. Ovšem doporučená tloušťka skla odolá zatížení bočním nárazem až z výšky 1.200 mm, což je velmi extrémní hodnota zatížení, kterou žádná norma pro navrhování ani neuvádí.

Požadavky na zábradlí

Zábradlí a jeho kotvení musí být schopno díky své ochranné povaze přenášet požadovaná zatížení.

Zatížení podle EC, která se vztahují na požadované zatěžovací účinky na zábradlí, jsou v dílu ČSN EN 1991-1-1 Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb. Pokud je zábradlí vystaveno i zatížení větrem, je nutno postupovat podle ČSN EN 1991-1-4 Obecná zatížení – Zatížení větrem. Toto zatížení je nutno uvažovat u venkovních zábradlí s výplněmi ze skla.

Pro vlastní dimenzování nosných prvků zábradlí je nutno použít příslušné návrhové normy:

  • ČSN EN 1992 – 1 -1 Betonové konstrukce – Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby,
  • ČSN EN 1993 – 1 -1 Ocelové konstrukce – Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby,
  • ČSN EN 1995 – 1 -1 Dřevěné konstrukce – Společná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.

Přesný postup výpočtu zatížení větrem najdete v článku: Jak vypočítat zatížení větrem na skleněné zábradlí

Co má rozhodující vliv na výpočet kotvicích prvků?

Jsou to základní požadavky na výšku zábradlí stanovené tab. 2, ČSN 743305. Zábradlí se přitom musí instalovat všude, kde je nejmenší hloubka volného prostoru za zábradlím více než 3 m. Případy měření volné hloubky jsou uvedeny v příloze A, ČSN 743305, což je příloha normativní.

Pozor na minimální vzdálenost kotvení, která by měla být cca 45 až 60 mm od okraje.

Co statik musí u zábradlí doložit?

Protože zkouška dynamickým zatížením je v normách popsána jen experimentálním způsobem, existuje jen málo statiků, kteří dokáží posoudit vhodnost skla a jeho způsobu zasklení, spolu se způsobem ukotvení zábradelní konstrukce. Jeden z nich je Miroslav Sázovský, který provádí i rázové zkoušky.

Statik musí doložit numerický výpočet, který bude přesně popisovat jednotlivé zatěžovací stavy:

  • liniové zatížení,
  • bodové zatížení na plochu 5 cm2,
  • zatížení od větru,
  • zatížení teplotou,
  • klimatické zatížení (krupobití),
  • dynamický náraz tělesa.

Návrh kotvení zábradlí musí být podložen statickým výpočtem. Musí odpovídat zvolenému statickému schématu a musí respektovat souvislosti navazujících stavebních detailů.

Postup statického posudku ocelového zábradlí se sklem na účinky statické zatížení

Zkouška statickým zatížením se provádí jednak metodou rovnoměrného zatěžování madla, jednak metodou soustředěného zatěžování ve svislém a vodorovném směru na madlo a dále v nejnevhodnějším místě zasklení (tlakem na plochu 5 cm2). Při statickém zatěžování nesmí dojít k jakémukoli poškození celistvosti zkoušeného dílce. Trvalé deformaci na hraně tabulí skla při zatížení nesmí překročit 1/100 rozměru.

Postup statického posudku ocelového zábradlí se sklem na účinky dynamického zatížení

Dle ČSN 743305: Protože v praxi může dojít k pádu do vrstveného skla s již porušenou tabulí, nebo po předchozím úderu tvrdým předmětem, provádí se v laboratoři před dynamickou zkouškou vrstveného skla následující úprava.

Před dynamickou rázovou zkouškou podle ČSN EN 12600 se rozbije tabule vrstveného skla na straně dopadu pomocí kladívka o hmotnosti cca 75 g, resp. pomocí průbojníku (viz např. ČSN EN 12150-1), úderem do geometrického středu.

Všude ve světě se před zkouškou dynamického nárazu neprovádí rozbití jedné tabule skla. S tímto požadavkem souhlasím jen v případě zábradlí ze skla, kdy při rozbití jedné tabule skla hrozí riziko vypadnutí celé tabule skla a na místě zábradlí nezůstane nic (jedná se o samonosná skleněná zábradlí bez madla, které v případě totálního rozbití skla stále zůstane na svém místě a plní svou nosnou funkci).

Reálná zkouška na stavbě – prohlédněte si fotky rázové zkoušky.

Oproti zkoušce v laboratoři má numerická metoda tu výhodu, že se nemusí provádět na dvou reálných vzorcích 1:1 zasklené konstrukce, upevněné shodným způsobem jako na stavbě, pomocí nárazového tělesa podle ČSN EN 12600:

  • pádem z výšky 450 mm skupina A, B, D;
  • pádem z výšky 700 (900) mm skupina C a E, a dále skupina A, B, D v prostorech s volným hromadným přístupem dětí do 12 let.

Pomocí numerické metody můžete optimalizovat průřezy nosné konstrukce zábradlí a tloušťky skla tak, abyste vyhověli požadavkům norem a ušetřili peníze za návrhu, které jsou vyčteny z tabulek norem, které doporučují složení vždy na straně bezpečnosti (tzn. předimenzované a blbuvzdorné).

Povolené velikosti a mezery

Výška zábradlí je dle ČSN 743305 od 900 do 1200 mm v závislosti na hloubce volného prostoru. Volný prostor je definován jako svislá vzdálenost mezi úrovní volného okraje pochozího prostoru a dnem volného prostoru. V podstatě se však vychází z nejmenší základní výšky zábradlí h = 1000 mm s tím, že je-li hloubka volného prostoru větší než 12 m, je nejmenší výška zábradlí h = 1100 mm, a je-li hloubka volného prostoru větší než 30 m, je nejmenší výška zábradlí h =1200 mm.

Mezery v zábradelní výplni musí také vyhovovat požadavkům normy – např. svislé a šikmé mezery mezi svislými tyčemi, tabulovými prvky a sloupky nesmějí být větší než 120 mm a mezera mezi vodorovnou pochozí plochou a zábradelní výplní u zábradlí bez zarážky nesmí být širší než 120 mm. U předsazeného zábradlí nesmí být mezera mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochozí plochy větší než 50 mm.

Napište svůj názor nebo dotaz

Příspěvků

Related Articles